Pravděpodobně máte na mysli kdouli (latinsky Cydonia oblonga).
Za časů našich prarodičů a prababiček byla kdoule naprostou klasikou v každé zahradě i kuchyni. Dnes je to skutečně vzácnost, kterou v běžném supermarketu téměř nepotkáte, a pokud ji někdo má na zahradě, střeží si ji jako poklad.
🍐 Kdoule: Zapomenutý klenot našich babiček
Kdoule vypadá jako kříženec mezi jablkem a hruškou. Má krásně zlatožlutou barvu a její povrch je často pokrytý jemným “kožíškem” (plstí).
Proč byla dříve tak oblíbená?
- Omamná vůně: Naše prababičky dávaly kdoule do skříní mezi prádlo. Celý dům pak voněl jako směs citrusů, vanilky a růží. Působily jako přírodní osvěžovač.
- Luxusní dezert (“Kdoulový sýr”): Kdoule se nedají jíst syrové (jsou velmi tvrdé a trpké). Po tepelné úpravě se však jejich dužina změní z bílé na nádherně rubínově červenou. Nejznámějším dezertem byl tzv. kdoulový sýr (dulce de membrillo) – tuhé želé, které se krájelo na kostičky a obalovalo v cukru.
- Vysoký obsah pektinu: Jsou skvělé do džemů a marmelád, protože přirozeně tuhnou i bez chemie.
Proč je dnes těžké ji sehnat?
- Pracnost: Moderní doba přeje ovoci, které můžete hned utrhnout a sníst. Kdoule vyžaduje čas a zpracování.
- Tvrdost: Jsou tak pevné, že se do nich syrových skoro nedá zakousnout, což odradilo komerční pěstitele.
Další kandidáti na “zapomenuté ovoce”:
Pokud to není kdoule, mohlo by jít o jedno z těchto druhů, která se dnes také vrací do módy:
- Mišpule: Ovoce, které vypadá jako malé jablíčko s “bubákem”. Jíst se dá až tehdy, když přejde mrazem a začne jakoby hnít (pak chutná jako kořeněná jablečná povidla).
- Oskoruše: Jeřáb oskoruše dává plody, které vypadají jako miniaturní hruštičky. Bylo to vzácné ovoce pro výrobu nejlepších pálenek a džemů.
- Moruše: Černé nebo bílé plody podobné ostružinám, které rostou na mohutných stromech. Jsou velmi sladké a barví ruce i pusu.
Trefil jsem se? Pokud máte na mysli kdouli, chtěl(a) byste recept na ten slavný “kdoulový sýr”, který dělaly naše babičky?