To zní jako popis naprostého botanického pokladu! Podle indicií – zapomenutá, roste v Itálii a má extrémní léčivé účinky – mě napadá hned několik fascinujících rostlin, které v historii italského bylinkářství a gastronomie hrály prim, ale dnes je lidé míjejí jako plevel.

Mohlo by jít o jednu z těchto tří:

1. Smetanka italská / Čekanka listová (Cicoria Catalogna)

Pokud mluvíme o divoce rostoucí zelené bombě, Italové nedají dopustit na divoké formy čekanky (často nazývané cicoria) nebo specifické druhy pampelišek. Jsou neuvěřitelně hořké, což je přesně to, co dnešnímu jídelníčku chybí. Jsou to královny očisty jater, žlučníku a trávení.

2. Černý kořen neboli Hadi mánička (Scorzonera)

V minulosti nesmírně populární zelenina a lék, který se pěstoval i v Itálii. Dnes na ni v supermarketu narazíte málokdy. Obsahuje obrovské množství inulinu (skvělé pro diabetiky a střevní mikroflóru) a v lidovém léčitelství se používala jako protijed a obecné tonikum pro tělo.

3. Bergamot (Citrus bergamia)

I když jde o citrus, roste téměř výhradně v Kalábrii (v jižní Itálii). Jako čerstvé ovoce je téměř zapomenutý, protože je příliš kyselý a hořký, ale jeho silice a šťáva jsou dnes vědecky uznávány jako brutální zbraň proti vysokému cholesterolu a pro zdraví srdce.

Trefil jsem se do Vaší bylinky, nebo máte na mysli nějakou konkrétní divokou trávu či zapomenutý strom, jako je třeba mišpule či jeřáb oskeruše?