Pěstování rajčat venku na záhonu je sice občas trochu loterie kvůli počasí, ale chuť doma utrženého rajčete, které dozrálo na sluníčku, se s těmi z obchodu nedá vůbec srovnat. Zkušení zahrádkáři vědí, že úspěch se neskrývá v drahých hnojivech, ale ve správné technice.
Zde je 10 osvědčených tipů, které shrnují ty nejlepší zahrádkářské zkušenosti pro bohatou úrodu:
1. Zasaďte je hluboko (klidně „naležato“)
Rajčata mají skvělou schopnost pouštět kořeny z celé délky stonku. Při výsadbě ven je zasaďte mnohem hlouběji, než rostla v květináči – klidně odtrhněte spodní listy a schovejte část stonku pod zem. Pokud máte sazenice příliš vytáhlé a slabé, položte je do rýhy šikmo (naležato) a zahrňte hlínou. Rostlina si vytvoří obří kořenový systém, který lépe čerpá vodu a živiny.
2. Správné místo: Slunce a střecha nad hlavou
Rajčata milují slunce (potřebují aspoň 6–8 hodin přímého svitu denně), ale nesnášejí mokré listy. Ideální je stanoviště u jižní stěny nebo pod přesahem střechy, která je ochrání před deštěm. Pokud stříšku nemáte, zvažte jednoduchý fóliový přístřešek otevřený ze stran, aby vzduch mohl volně proudit.
3. Vylamování zálistků (přísná disciplina)
U tyčkových rajčat musíte pravidelně (klidně jednou týdně) vylamovat tzv. zálistky – to jsou ty nové výhony, které rostou v „paždí“ mezi hlavním stonkem a listem. Pokud je necháte růst, budete mít sice obří zelený keř, ale minimum malých plodů, protože rostlina dává sílu do listů, a ne do rajčat. Pozor: Keříčková rajčata se nevylamují!
4. Zalévání: Raději méně často, ale zato pořádně
Nikdy nelijte vodu na listy – to je přímá pozvánka pro plíseň bramborovou. Zalévejte výhradně ke kořenům. Zlaté pravidlo zahrádkářů zní: Nezalévat troškou vody každý den, ale raději 2–3krát týdně (podle počasí) pořádnou dávkou vody. Kořeny pak budou nuceny růst do hloubky.
5. Mulčování je polovina úspěchu
Jakmile sazenice vysadíte, zasypte zem kolem nich vrstvou mulče (ideální je posekaná tráva nebo sláma). Mulč plní tři skvělé funkce: drží v půdě vlhkost (takže nemusíte tolik zalévat), brání růstu plevele a hlavně – při dešti zabraňuje odstřikování hlíny na spodní listy, což výrazně snižuje riziko nákazy plísní.
6. Výživa aneb „Rajče je otesánek“
Rajčata jsou extrémně hladové rostliny. Do výsadbové jamky jim dopřejte pořádnou porci kompostu nebo uzrálého hnoje. Během sezóny nedají zkušení zahrádkáři dopustit na zkvašený slepičinec (zkvašáky) nebo jíchu z kopřiv. Jakmile začnou kvést a tvořit plody, potřebují více draslíku a méně dusíku (aby netvořila jen listy).
7. Pozor na nedostatek vápníku (Černání špiček)
Pokud se vám na spodní straně rajčat objeví suché, černé skvrny, nejde o plíseň, ale o suchou hnilobu způsobenou nedostatkem vápníku. Často se to stává při nepravidelném zalévání (rostlina vápník nedokáže transportovat). Pomoc je rychlá: postřik na listy s obsahem vápníku (např. Wuxal) nebo zapracování mletých vaječných skořápek do půdy.
8. Odspodu holé stonky
Jak rajče roste, postupně odstraňujte spodní listy. Ty, které se dotýkají země, dejte pryč hned při výsadbě. Později postupně otrhávejte listy pod prvním hroznem s plody. Spodek rostliny tak zůstane vzdušný, rychleji osychá a plíseň nemá šanci se uchytit.
9. Stabilní opora od samého začátku
Tyčková rajčata dokážou pod tíhou plodů v srpnu vážit i několik kilogramů. Zapíchněte k nim pevnou tyč (dřevěnou, kovovou nebo spirálu) hned při výsadbě. Pokud to budete dělat později, můžete poškodit rozrostlý kořenový systém. Pravidelně stonek k tyči vyvazujte (nejlépe starými silonkami nebo měkkým provázkem, který se nezařezává).
10. Srpnová stopka (Zastřižení vrcholu)
Kolem poloviny srpna (nejpozději koncem měsíce) uštípněte hlavní vrchol rostliny. Rajče by sice kvetlo dál, ale plody nasazené na konci léta už v našich podmínkách venku nestihnou dozrát. Tím, že rostlinu zastavíte v růstu, donutíte ji investovat veškerou zbývající energii do dozrávání těch rajčat, která už na keři jsou.
Tip na závěr od starých praktiků: Pokud vám na podzim na keřích zbydou zelená rajčata a hrozí první mrazíky, otrhejte je, dejte do krabice od bot společně s jedním zralým jablkem nebo banánem (které uvolňují etylen) a nechte je dojít na tmavém a teplém místě v domě. Dojdou a budou skvělá!