Ačkoli je rozšířená představa, že naše oblíbená poloha při spánku vypovídá mnohé o našem charakteru či psychice – a toto téma je oblíbené v populární psychologii i časopisech –, neexistují žádné vědecké důkazy, které by tuto souvislost potvrzovaly.

Přesto existují běžné výklady z oblasti laické psychologie, které se často (byť mnohdy s nadsázkou) připisují konkrétním způsobům spaní:

Poloha plodu (stočení na boku): Často vnímána jako projev citlivého, emotivního nitra skrytého za ochrannou vnější slupkou.
Spaní na zádech („hvězdice“ nebo „voják“): Obvykle spojováno s rezervovanou, klidnou či perfekcionistickou povahou.
Spaní na břiše: Často interpretováno jako znak osobnosti, která si zakládá na kontrole, je odhodlaná a přímočará, případně poněkud neklidná.

Spaní na boku s nataženýma rukama: Údajně značí otevřenou, avšak kritickou či skeptickou povahu.
Co na to říká věda
V medicíně spánku a biologii platí, že tělo volí polohu při spánku především na základě anatomických a fyziologických faktorů, nikoli na základě povahových rysů:

Dýchání a anatomie: Spaní na břiše nebo na boku omezuje chrápání a dechové pauzy (spánkovou apnoe) ve srovnání se spaním na zádech.
Acidobazická rovnováha / reflux: Mnoho lidí podvědomě upřednostňuje spaní na levém boku, protože v této poloze se žaludek nachází pod úrovní jícnu, což zmírňuje pálení žáhy.
Ergonomie a prevence bolesti: Tělo volí takovou polohu, která během noci nejméně zatěžuje páteř, kyčle a šíji.
Skutečnost, že někdo zůstává dlouho v posteli nebo preferuje určitou polohu, má tedy obvykle konkrétní fyziologické důvody – a rozhodně to nesouvisí s leností.